Je těžké po 2 letech začít psát. Kdo nás alespoň trochu sleduje jistě zjistil, že většinu důležitých věcí jsem psala na facebook. Každopádně bych ráda napsala věc pro mě momentálně dost podstatnou...MÁM MATURITU! :D Což je asi hlavní důvod, proč jsem se vrátila k webu. Konečně mám na něco čas.
Dále bych ráda zveřejnila něco o Goldii a ukončení její sportovní kariéry... o Lady, která už je jako součást naší smečky (v její nové složce - SMEČKA - Lady) a také bych se ráda vyjádřila k našim výkonům na EOJ a MČRM 2015.
Kvalifikační závody na EOJ, soustředění na EOJ a EOJ 2015...
Zvažovala jsem jestli pojedu na kvalifikačky, ale vzhledem k tomu, že to byl poslední rok v juniorech, rozhodování bylo docela jednoduché...prostě to pojedeme zkusit. Bylo naprosto neuvěřitelné jak Goldie na kvaldách běhala. Nikdy se mi s ní neběhalo líp. Časově dávala psy, které by nikdy předtím nepředběhla. Důvod proč Goldie byla tak rychlá je prostý - byla čerstvě po Dornovce, v dobré náladě a také byla fakt zima. Kvalifikovali jsme se celkově ze 3. místa - po rozhodující sekvenci, kterou jsme my už nemuseli běžet (neběželi) ze 4. místa. Tím jsme se kvalifikovali i na velkou republiku - na kterou jsem nejela. Největší radost jsem měla z běhů a z toho, že si budu moci zatrénovat pod T. Královou a K. Půdovou na soustředění. Bohužel na soustřeďku Goldie nějak nesnesla Kristy povzbuzování, ruplo jí v bedně a strašně se jí bála, pořád koukala a neběhala. U Terezy pak běhala pomalu, takže po soustředění jsem měla trochu strach, že na EOJ Goldie běhat nebude. Přišlo EOJ a já se nemohla dočkat, protože jsem věděla, že mám pokoj s Káťou Lustykovou a naprosto úžasné družstvo s Domčou Machovou, Káťou a Denčou. Bohužel od Dornovky uběhly 4 měsíce a na Goldii se to podepsalo víc než jsem čekala. Běhala tak pomalu jako už dlouho ne. Byla jsem neuvěřitelně nervózní a bylo mi do breku. Věděla jsem, že jsme z celého týmu nejhorší a bylo mi líto, že jsme obsadili místo někomu lepšímu (na kvaldách bylo opravu mnoho dobrých týmů). Neužila jsem si EOJ jak jsem chtěla - alespoň ty poslední 2 dny ne. Ten pocit vás provrtá. Moc děkuji svému družstvu za úžasné 3. místo v součtu!
MČRM 2015
Poslední mládežnická akce. Goldie byla po Dornovce, takže běhala dobře. V agility družstev nám bohužel spadla 1 tyčka, která družstvo asi stála umístění. Přestože jsme v jumpingu družstev všichni doběhli čistě, celkově nám to vyneslo 4. místo. V jednotlivcích Goldie se dvěma čistými běhy také skončila celkově 4. Takže docela smůla. Běhala jsem také s desetiletou Arty (Are you ready od Zlatonosné říčky). V jumpingu jednotlivců se nám podařil jediný čistý běh - 6. místo.
Goldiiny zdravotní problémy (použiji text z článku, který jsem nedávno dopsala pro jiný účel)
Ve 2 letech Goldie začala kulhat. Navštívili jsme našeho veterináře a odcházeli s diagnózou namoženého svalu. Bylo nám doporučeno držet fenu 2 týdny v klidu. Jenže problém stále trval a my se rozhodli jet jinam. Na klinice ve Vysokém Mýtě se udělaly rentgeny celé končetiny, ale nic vidět nebylo. Goldie také před veterinářem nekulhala a ani na pohmat nereagovala, takže to vypadalo jako simulace. Po 3 týdnech dalšího klidu a léků proti zánětu se také nic nezměnilo. Doporučili nám specialistu v Čáslavi. Tam se udělaly opět rentgeny a najednou bylo jasno – zlomený prst. Navrhovala se buď amputace, nebo bandáž a srůst. Amputace by mohla dělat problémy při točení na agility parkuru a tak jsme volili tu druhou možnost. Prst srostl velmi dobře a já se těšila, až zase budeme závodit. Na jaře 2011 se kulhání objevilo znovu a na stejnou končetinu. Fena kulhala vždy z klidu a pak to rozchodila. Bylo nám řečeno, že to je něco jako poúrazová artróza. Doporučili nám Aptus Aptoflex, který výborně fungoval, a za měsíc jsme mohli zase začít běhat. Bohužel fena Aptus vůbec nechtěla přijímat a přestala jsem jí ho dávat. Asi po roce se kulhání začalo občas vyskytovat i na druhou přední končetinu. Často to bylo po nějakém zakopnutí nebo špatném šlápnutí, kdy si pravděpodobně opravdu jen něco natáhla. Vždy to rychle odeznělo a léčilo se to většinou jen léky proti zánětu. V létě roku 2013 byla Goldii zjištěna oboustranná tříselná kýla. (Nedávno jsem zjistila, že tříselná kýla byla dědičná, protože se objevila u feny ze stejného vrhu.)
Po operaci druhé kýly a následném dlouhém klidovém režimu, jsme pomalu začínali s tréninkem (bez skoků). Goldie byla mnohem rychlejší než obvykle a bylo vidět, že je z běhání šťastná. Po prvním větším tréninku na jaře 2014, jsme přijeli domů a fena najednou začala chodit po třech. Nohu měla úplně horkou a spala. Druhý den na veterině se opět daly léky proti zánětu. Zase namožený sval. Jenže to kulhání se objevovalo častěji a častěji na obě přední končetiny (ne najednou samozřejmě). Vždy, když měla delší dobu klid a pak zátěž. Opět jsme začali dávat Aptus. Aktivity jsme neomezovali a najeli jsme na režim „všeho s mírou“. V srpnu roku 2014 byla Goldie poprvé ošetřena Dornovou metodou. Bylo nalezeno mnoho problémových míst – bedra, krk, zadní končetiny a především lopatky. Tři dny po ošetření Goldie opět chodila po třech – tentokrát nedošlapovala na zadní nohu. Kontaktovala jsem paní, která mi Dornovku dělala. Dozvěděla jsem se, že úplně běžné to není, ale u takto problémového psa se to může stát. Kulhání po 2 dnech odeznělo, ale pro jistotu jsme závody vynechali. Měsíc po ošetření jsme začali aktivně závodit a na Goldii byla opět neuvěřitelně patrná změna v rychlosti. Byla rychlá a nadšená. Na jaře roku 2015 jsem si fenku nechala ošetřit znovu. Tentokrát se zdálo být vše ok. V dubnu 2015 po ošetření Goldie podávala rychlostně životní výkony na kvalifikačních závodech. V červenci 2015 (4 měsíce po ošetření) bylo vidět velmi výrazné zpomalení na parkuru. Kulhání se naštěstí nedostavilo. V srpnu jsem (u někoho jiného) dala znovu Goldii ošetřit. Paní byla mnohem zkušenější a doporučila mi s agility skončit. Opět mnoho bolestivých míst, volná kolena, možná i dysplazie kyčelních kloubů (bez RTG pochopitelně neprokazatelná). Naučila jsem se pár cviků, které mám s fenkou provádět pravidelně. Bohužel, i když se snažím ji nejprve uvolnit všechny svaly – nepovolí mi a já ji nemůžu násilím protahovat. Připadá mi, že ji to musí bolet. Rozhodla jsem se s agility skončit.
V zimě 2015 jsem nechala Goldii vykastrovat a u toho jsem si nechala udělat jeden rychlý neoficiální snímek kyčlí (bohužel ne v poloze, ve které zjistíme DKK). Na jedné končetině je artróza – takže tam pravděpodobně bude i dysplazie. Probrala jsem s veterinářem její pohybové problémy a časté kulhání na přední končetiny – pravděpodobná artróza v obou ramenech (RTG se nedělal). Od Aptusu jsem kvůli odmítání feny upustila už úplně. Dáváme hydrolyzovaný kolagen a chystáme se dávat Geloren.
Nyní fena není v zátěži, ale kulhání se přesto občas objeví (netrvá ale déle než den). Když fenka kluše je často vidět jak si občas „poskočí“ a došlápne jen na jednu zadní končetinu.
Toto je shrnutí (ne všech) zdravotních problémů, které nás potkaly.
Děkuji všem, kteří nám pomohli.
A že by něco z r. 2016?
S Lady trénujeme a trénujeme. Po dlouhé pauze (během mé maturity) Lady zapomněla poměrně dost věcí a z úrovně, na které jsme byly, jsme nyní úplně jinde ;D.
Změna prostředí je zatím naprostá katastrofa a vzhledem k agresi na některé typy psů, se prostě bojím s ní někam jet. Taky, když nemáte 100% přivolání, tak je to taky sranda že..a pak by vám někdo mohl říci, co si to dovolujete na ty závody vůbec jezdit.
Dále bych ráda zveřejnila něco o Goldii a ukončení její sportovní kariéry... o Lady, která už je jako součást naší smečky (v její nové složce - SMEČKA - Lady) a také bych se ráda vyjádřila k našim výkonům na EOJ a MČRM 2015.
Kvalifikační závody na EOJ, soustředění na EOJ a EOJ 2015...
Zvažovala jsem jestli pojedu na kvalifikačky, ale vzhledem k tomu, že to byl poslední rok v juniorech, rozhodování bylo docela jednoduché...prostě to pojedeme zkusit. Bylo naprosto neuvěřitelné jak Goldie na kvaldách běhala. Nikdy se mi s ní neběhalo líp. Časově dávala psy, které by nikdy předtím nepředběhla. Důvod proč Goldie byla tak rychlá je prostý - byla čerstvě po Dornovce, v dobré náladě a také byla fakt zima. Kvalifikovali jsme se celkově ze 3. místa - po rozhodující sekvenci, kterou jsme my už nemuseli běžet (neběželi) ze 4. místa. Tím jsme se kvalifikovali i na velkou republiku - na kterou jsem nejela. Největší radost jsem měla z běhů a z toho, že si budu moci zatrénovat pod T. Královou a K. Půdovou na soustředění. Bohužel na soustřeďku Goldie nějak nesnesla Kristy povzbuzování, ruplo jí v bedně a strašně se jí bála, pořád koukala a neběhala. U Terezy pak běhala pomalu, takže po soustředění jsem měla trochu strach, že na EOJ Goldie běhat nebude. Přišlo EOJ a já se nemohla dočkat, protože jsem věděla, že mám pokoj s Káťou Lustykovou a naprosto úžasné družstvo s Domčou Machovou, Káťou a Denčou. Bohužel od Dornovky uběhly 4 měsíce a na Goldii se to podepsalo víc než jsem čekala. Běhala tak pomalu jako už dlouho ne. Byla jsem neuvěřitelně nervózní a bylo mi do breku. Věděla jsem, že jsme z celého týmu nejhorší a bylo mi líto, že jsme obsadili místo někomu lepšímu (na kvaldách bylo opravu mnoho dobrých týmů). Neužila jsem si EOJ jak jsem chtěla - alespoň ty poslední 2 dny ne. Ten pocit vás provrtá. Moc děkuji svému družstvu za úžasné 3. místo v součtu!
MČRM 2015
Poslední mládežnická akce. Goldie byla po Dornovce, takže běhala dobře. V agility družstev nám bohužel spadla 1 tyčka, která družstvo asi stála umístění. Přestože jsme v jumpingu družstev všichni doběhli čistě, celkově nám to vyneslo 4. místo. V jednotlivcích Goldie se dvěma čistými běhy také skončila celkově 4. Takže docela smůla. Běhala jsem také s desetiletou Arty (Are you ready od Zlatonosné říčky). V jumpingu jednotlivců se nám podařil jediný čistý běh - 6. místo.
Goldiiny zdravotní problémy (použiji text z článku, který jsem nedávno dopsala pro jiný účel)
Ve 2 letech Goldie začala kulhat. Navštívili jsme našeho veterináře a odcházeli s diagnózou namoženého svalu. Bylo nám doporučeno držet fenu 2 týdny v klidu. Jenže problém stále trval a my se rozhodli jet jinam. Na klinice ve Vysokém Mýtě se udělaly rentgeny celé končetiny, ale nic vidět nebylo. Goldie také před veterinářem nekulhala a ani na pohmat nereagovala, takže to vypadalo jako simulace. Po 3 týdnech dalšího klidu a léků proti zánětu se také nic nezměnilo. Doporučili nám specialistu v Čáslavi. Tam se udělaly opět rentgeny a najednou bylo jasno – zlomený prst. Navrhovala se buď amputace, nebo bandáž a srůst. Amputace by mohla dělat problémy při točení na agility parkuru a tak jsme volili tu druhou možnost. Prst srostl velmi dobře a já se těšila, až zase budeme závodit. Na jaře 2011 se kulhání objevilo znovu a na stejnou končetinu. Fena kulhala vždy z klidu a pak to rozchodila. Bylo nám řečeno, že to je něco jako poúrazová artróza. Doporučili nám Aptus Aptoflex, který výborně fungoval, a za měsíc jsme mohli zase začít běhat. Bohužel fena Aptus vůbec nechtěla přijímat a přestala jsem jí ho dávat. Asi po roce se kulhání začalo občas vyskytovat i na druhou přední končetinu. Často to bylo po nějakém zakopnutí nebo špatném šlápnutí, kdy si pravděpodobně opravdu jen něco natáhla. Vždy to rychle odeznělo a léčilo se to většinou jen léky proti zánětu. V létě roku 2013 byla Goldii zjištěna oboustranná tříselná kýla. (Nedávno jsem zjistila, že tříselná kýla byla dědičná, protože se objevila u feny ze stejného vrhu.)
Po operaci druhé kýly a následném dlouhém klidovém režimu, jsme pomalu začínali s tréninkem (bez skoků). Goldie byla mnohem rychlejší než obvykle a bylo vidět, že je z běhání šťastná. Po prvním větším tréninku na jaře 2014, jsme přijeli domů a fena najednou začala chodit po třech. Nohu měla úplně horkou a spala. Druhý den na veterině se opět daly léky proti zánětu. Zase namožený sval. Jenže to kulhání se objevovalo častěji a častěji na obě přední končetiny (ne najednou samozřejmě). Vždy, když měla delší dobu klid a pak zátěž. Opět jsme začali dávat Aptus. Aktivity jsme neomezovali a najeli jsme na režim „všeho s mírou“. V srpnu roku 2014 byla Goldie poprvé ošetřena Dornovou metodou. Bylo nalezeno mnoho problémových míst – bedra, krk, zadní končetiny a především lopatky. Tři dny po ošetření Goldie opět chodila po třech – tentokrát nedošlapovala na zadní nohu. Kontaktovala jsem paní, která mi Dornovku dělala. Dozvěděla jsem se, že úplně běžné to není, ale u takto problémového psa se to může stát. Kulhání po 2 dnech odeznělo, ale pro jistotu jsme závody vynechali. Měsíc po ošetření jsme začali aktivně závodit a na Goldii byla opět neuvěřitelně patrná změna v rychlosti. Byla rychlá a nadšená. Na jaře roku 2015 jsem si fenku nechala ošetřit znovu. Tentokrát se zdálo být vše ok. V dubnu 2015 po ošetření Goldie podávala rychlostně životní výkony na kvalifikačních závodech. V červenci 2015 (4 měsíce po ošetření) bylo vidět velmi výrazné zpomalení na parkuru. Kulhání se naštěstí nedostavilo. V srpnu jsem (u někoho jiného) dala znovu Goldii ošetřit. Paní byla mnohem zkušenější a doporučila mi s agility skončit. Opět mnoho bolestivých míst, volná kolena, možná i dysplazie kyčelních kloubů (bez RTG pochopitelně neprokazatelná). Naučila jsem se pár cviků, které mám s fenkou provádět pravidelně. Bohužel, i když se snažím ji nejprve uvolnit všechny svaly – nepovolí mi a já ji nemůžu násilím protahovat. Připadá mi, že ji to musí bolet. Rozhodla jsem se s agility skončit.
V zimě 2015 jsem nechala Goldii vykastrovat a u toho jsem si nechala udělat jeden rychlý neoficiální snímek kyčlí (bohužel ne v poloze, ve které zjistíme DKK). Na jedné končetině je artróza – takže tam pravděpodobně bude i dysplazie. Probrala jsem s veterinářem její pohybové problémy a časté kulhání na přední končetiny – pravděpodobná artróza v obou ramenech (RTG se nedělal). Od Aptusu jsem kvůli odmítání feny upustila už úplně. Dáváme hydrolyzovaný kolagen a chystáme se dávat Geloren.
Nyní fena není v zátěži, ale kulhání se přesto občas objeví (netrvá ale déle než den). Když fenka kluše je často vidět jak si občas „poskočí“ a došlápne jen na jednu zadní končetinu.
Toto je shrnutí (ne všech) zdravotních problémů, které nás potkaly.
Děkuji všem, kteří nám pomohli.
A že by něco z r. 2016?
S Lady trénujeme a trénujeme. Po dlouhé pauze (během mé maturity) Lady zapomněla poměrně dost věcí a z úrovně, na které jsme byly, jsme nyní úplně jinde ;D.
Změna prostředí je zatím naprostá katastrofa a vzhledem k agresi na některé typy psů, se prostě bojím s ní někam jet. Taky, když nemáte 100% přivolání, tak je to taky sranda že..a pak by vám někdo mohl říci, co si to dovolujete na ty závody vůbec jezdit.