Jméno: Argo od Náplavky
Datum narození: 31.12.2007
Místo narození: Pardubice
Plemeno: Maďarský ohař krátkosrstý
Srst: krátká,tvrdá,žemlová
Výška: 60 cm
Váha: 25 kg
DKK: 4/4
DLK: 4/4
Matka: Charlota z Hýskovy fořtovny
Otec: Arnie z Medového lesa
Chovatel: František Kerda
Majitel: Petr Táfl
Motto: Kdo nepoznal nepochopí,kdo poznal stejně nechápe.
ZKO: Vysoké Mýto
Zkoušky: žádné
Úspěchy: 1.místo v součtu Novosvětské hopsinky 2010(agility)
Arysův příběh je trošku složitý.Nikdy jsme doma žádné zvíře,kromě kočky a křečků neměli.S tátou jsme chtěli psa,ale máma byla proti.V mých asi 8 letech mi máma řekla,že až mi bude 10 dovolí mi ho.Bylo mi 10 a táta ji to připoměl...V roce 2006 jsme se s tátou domluvili,že si budeme brát štěňata na předvýchovu od společnosti Pes pro tebe,protože si táta myslel,že mě štěně po roce omrzí,a že bude dobré mít každý rok nové.Jenže po předání do výcviku 1. psa Bolse(2007)jsme všichni zjistili,že loučení je velmi těžké.Přesto jsme dostali opět pokusné plemeno a jelikož se většinou mužům dával pes a ženám fena,tak to byl právě pes a ještě k tomu ohař:/.Shodou náhod maďarský ohař,který se používá jako vodící pes v maďarsku.Každému dávali borderky a retrívry,ale my pokaždé dostali takové nehezké plemeno :D.Když máma Aryse uviděla,týden na něho nešáhla,protože se jí strašně nelíbil.Časem si ho oblíbila,ale stále ji nejvíc rozčiluje svou tvrdohlavostí.V roce se štěňatům dělá vyšetření kloubů,aby se vědělo,že jsou zdravotně vhodná na slepecký výcvik a po té se předávají na výcvik.Při výcvikových kontrolách u Jitky Lebedové jsme slýchávali samou chválu,protože Arys poslouchal dobře,ale mezi psi byl šíleně mimo.Když podstoupil vyšetření kloubů a poté měla následovat kastrace(která nebyla provedena),výsledek byl odstrašující.Arysova displazie je 4.stupně na všech nohách s odchlíplou chrupavkou na přední noze.Samozřejmě,že takový pes se na slepecký výcvik nemůže přijmout,takže byly 2 možnosti...buď si ho necháme my nebo bude nabízen někomu jinému.Samozřejmě,že jsme si ho nechali i s vědomím,že je možné,že brzy nebude chodit.
Aryse jsem začala cvičit já a když jsem tenkrát na kontrole Aryse v Zábřehu na Moravě viděla agility a dogdancing,zároveň se seznámila s borderkama a se šeltií,věděla jsem,že to bude moje budoucí náplň života.Jitka se mě ptala jestli bych nechtěla dělat agility už dřív,ale táta to zavrhnul.Po zjištění,že Arys bude náš,jsem s ním začala skákat doma(nevím to jistě možná,že ještě před tím).Občas jsem se vydali na cvičák do Vysokého Mýta,ale tam jsem Aryse postavila před překážku a než jsem řekla hop,byl v tahu.Utíkal,všechno ochcával a nejevil o mně ani o překážky zájem,i když je všechny uměl z domů.Když jsem dostala Goldii jezdili jsme tam pravidelně,ale jen s ní.Na podzim roku 2009 mně napadlo,že bych to s Arysem mohla zkusit znovu.A zázrakem mi neutek a běhal i na klacek.Bavilo ho to,ale běhali jsme až do teď na mediích.Občas,když na cvičáku bylo hodně lidí tak mi utíkal,ale zas tak mi to nevadilo,protože byl rychlý.Po návštěvě veterináře až z Čáslavi,který nám řekl vše o displazii,běháme na L,ale Arys se rychle unaví.Když mu sekvence nejde,tak prostě uteče,přece se nebude soustředit.Dřív mu šel i dobře dogdancing,ale poslední dobou se hodně zhoršil a strašně štěká a jen hrabe,když po něm něco chci.Ale aspoň pobaví diváky...
Arys má velmi zvláštní povahu.Doma je jako miláček...je to ten největší žebral na planetě a když má někdo jídlo,tak se ho už nezbaví.Rád se mazlí a o každého se opírá.Ovšem na procházce ho zajímají jen myší díry a pachy.Má rád vodu,ale jen když vystačí.Na slovo poslouchá jen tátu,protože je na něj velmi přísný a dobře ví co si nemůže dovolit.Já na něho můžu řvát jak chci a je mu to jedno.Doma si rád hraje,ale nesnáší frisbee,takže si ho musím aportovat sama :D-ano učím se házet :D.
Aryse jsem začala cvičit já a když jsem tenkrát na kontrole Aryse v Zábřehu na Moravě viděla agility a dogdancing,zároveň se seznámila s borderkama a se šeltií,věděla jsem,že to bude moje budoucí náplň života.Jitka se mě ptala jestli bych nechtěla dělat agility už dřív,ale táta to zavrhnul.Po zjištění,že Arys bude náš,jsem s ním začala skákat doma(nevím to jistě možná,že ještě před tím).Občas jsem se vydali na cvičák do Vysokého Mýta,ale tam jsem Aryse postavila před překážku a než jsem řekla hop,byl v tahu.Utíkal,všechno ochcával a nejevil o mně ani o překážky zájem,i když je všechny uměl z domů.Když jsem dostala Goldii jezdili jsme tam pravidelně,ale jen s ní.Na podzim roku 2009 mně napadlo,že bych to s Arysem mohla zkusit znovu.A zázrakem mi neutek a běhal i na klacek.Bavilo ho to,ale běhali jsme až do teď na mediích.Občas,když na cvičáku bylo hodně lidí tak mi utíkal,ale zas tak mi to nevadilo,protože byl rychlý.Po návštěvě veterináře až z Čáslavi,který nám řekl vše o displazii,běháme na L,ale Arys se rychle unaví.Když mu sekvence nejde,tak prostě uteče,přece se nebude soustředit.Dřív mu šel i dobře dogdancing,ale poslední dobou se hodně zhoršil a strašně štěká a jen hrabe,když po něm něco chci.Ale aspoň pobaví diváky...
Arys má velmi zvláštní povahu.Doma je jako miláček...je to ten největší žebral na planetě a když má někdo jídlo,tak se ho už nezbaví.Rád se mazlí a o každého se opírá.Ovšem na procházce ho zajímají jen myší díry a pachy.Má rád vodu,ale jen když vystačí.Na slovo poslouchá jen tátu,protože je na něj velmi přísný a dobře ví co si nemůže dovolit.Já na něho můžu řvát jak chci a je mu to jedno.Doma si rád hraje,ale nesnáší frisbee,takže si ho musím aportovat sama :D-ano učím se házet :D.